Kategorie

A zase ti sumíci

Za poslední dvě rybářské sezóny se zvýšil počet rybářů lovících sumce přívlačí o velké množství. Je to dané počtem sumců na našich tocích a propagací nevšedních zážitků z tohoto lovu. Mnoho rybářů se stále více ptá na některé důležité zásady při jejich lovu, a proto navazuji tímto článkem na články předešlé z minulých let.

Některé body se samozřejmě opakují, ale ne všechna rybářská veřejnost zná fakta tohoto lovu tak jako zkušenější. Někteří vláčkaři se začali na tento druh přívlače specializovat až nyní a někteří se k tomu teprve chystají. A právě jim je věnován tento článek o přívlači našich největších domácích ryb.

Jednou z nejdůležitějších zásad při jejich lovu je trpělivost, a pak samozřejmě nepodcenění rybářského vybavení, které by mohlo znamenat ztrátu veliké životní ryby. Sumci nejsou okouni, kterých nachytáme deset za docházku, mnohdy je vláčení o jednom jediném zásadním záběru a ten se nesmí promarnit.

Vloni se mi stalo již několikrát, že jsem po třech hodinách bezúspěšného rybolovu myslel na odchod a v tom přišel záběr. Proto doporučuji, v letních měsících vláčet až na „doraz“, čili do půlnoci. Většina záběrů přichází až za tmy v rozmezí mezi desátou a dvanáctou hodinou. Stává se sice, že sumec zabere i přes den, nebo ráno, ale procentuelně z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, jejich největší aktivitu právě za tmy.

Vzhledem k tvrdosti a tíze rybářského vybavení, které popíši níže, je ale člověk za dvě hodiny intenzivní přívlače ze břehu dost unavený, a tak se mi letos vyplatilo dorazit k Labi až se setměním třeba po deváté hodině. Nejlepší dobu jsem tedy prolovil čerstvý, neunavený a plně soustředěný na každý nához. Tuto taktiku jsem si uvědomil potom, co jsem unavený, nepřesnými náhozy a jakousi apatií marnil u řeky čas a nevěnoval se lovu naplno. Přesnost a soustředění je na některých úsecích Labe nesmírně důležité, protože nejen že důsledně a důkladně prolovíme sumčí loviště nebo stanoviště, ale také přijdeme o méně nástrah, které vedeme, přesně tak jak potřebujeme.

Sumci mají stanoviště v různých jámách, zatopených překážkách i zlomech, a tak se často stává, pokud rybář hází nástrahou nazdařbůh, že o ni přijde. Vzhledem k ceně woblerů to není zas taková legrace utrhnout po pár náhozech půl krabičky. A právě woblery se mi v poslední době osvědčily ze všech nástrah nejvíce. Jejich specifický chod a veliký rozsah použití je řadí na první místo mezi moje nejoblíbenější nástrahy pro lov sumců přívlačí.

Názor, že sumci jsou pouze v nadjezí a velikých hloubkách, se nezakládá na pravdě, jelikož jsou to také dravci, kteří vyjíždějí lovit za hejny rybek obzvláště v letních měsících do mělčin. Zde také nejvíce využijeme dvoudílné woblery s ponorem do dvou metrů. Ideálním místem pro lov sumců na dvoudílné woblery jsou tedy rozhraní mělčin a větších hloubek, kde jejich uplatnění využijeme nejvíce v nočních hodinách. Sumci sem vyjíždějí ze svých stanovišť za potravou a stává se velice často, že záběr přichází až u samého břehu na mělčině. Je to také velice dobré místo pro lov candátů, a tak si čekání na sumíka občas zpříjemníme ulovením nějakého toho candátka.

Největších úspěchů jsem ovšem dosáhl na Slidery, a to jak na Slidery Salmo, tak především se slidery Water Scout Slick a hlavně Bomber. Používám především jejich potápivé verze a pracuji s nimi tak, že je opakovaně spouštím do různých jam a podemletých děr a následně povytažením nazvedávám.Tato nástraha má geniální chod do strany a napodobuje raněnou uhýbající rybku. Rozdíl mezi slidery Salmo a Water Scout vidím především v rychlosti jejich potopení a v barvě, která ovšem dle mého názoru není pro lov sumců vůbec důležitá. Salmo se pomaleji potápí a je tedy vhodnější na klidnější partie řek, prolovení tůní a „točáků“, Water Scout se potápí jednou tak rychleji a uplatnění najde nejvíce v silnějších proudech a tůních u protilehlého břehu, kde potřebujeme dosáhnout při velké vzdálenosti a přesnosti správného kopírování dna.

Jelikož výše uvedené nástrahy mají také větší gramáž, je potřeba k tomuto lovu požívat také adekvátní vybavení. Podcenění by mohlo znamenat ztrátu životní ryby a také poškození vašeho vybavení. Je na každém z vás, který prut vám sedne do ruky, ale doporučuji při vláčení s těmito speciály upřednostnit kvalitní materiály a lehkost prutu. Mě osobně nejvíce padl do ruky prut Spotex Carat Z 98-128 gr. S těmito pruty se nemusíte bát nahazovat 100 gramové nástrahy a zdolávat sumce trofejních velikostí. Pro lov s dvoudílnými woblery a woblery menších gramáží  můžeme použít prut stejné značky, ale s menší vrhací zátěží a délkou, čili např. do 70 gr.

Dalším z vynikajících prutů pro lov sumců je prut Sportex Styx a Sportex Carboflex. Navijáky k těmto prutům by měly mýt velkou kapacitu cívky, kvalitní přední brzdu a doporučoval bych tedy modely renomovaných firem Abu Garcia, Mitchell, Shimano atd. Rozebírat jednotlivé modely by obsáhlo hodně stran, a také ceny jednotlivých firem jsou různé, takže záleží na každém z vás, popřípadě na doporučení kolegů, prodejců a kamarádů.

Dalším důležitým doplňkem je karabinka s obratlíkem, velice podceňovaná drobnost, která ale bohužel může také způsobit ztrátu ryby i vaším oblíbeným woblerem nebo jinou nástrahou. Používám větší tipy s velkým obloučkem a nosností klidně i kolem 40-80 kg, ideální jsou vysoko pevnostní obratlíky s kvalitní karabinou která nám při svém větším obloučku umožní volnější pohyb nástrahy, a tudíž hlavně u woblerů preciznější chod. Uzlík uvázaný přímo na wobleru zabraňuje dokonalejšímu pohybu nástrahy a nástraha pak nepracuje dle našich představ.

Mnoho rybářů se mě u vody ptá, zdali použít vlasec nebo pletenou šňůru. Abych řekl pravdu, nevím, jestli dokážu na sto procent doporučit to nebo ono, ale můžu předložit dle mého názoru klady a protiklady. Pletenka má, jak víme, daleko menší, anebo lépe řečeno nulovou průtažnost, a tím pádem máme přímí kontakt s nástrahou a posléze i rybou. Vlasec zase daleko více pruží a funguje tím pádem jako jakýsi amortizér, ale při větším průměru by mohl docílit kratších hodů než slabší pletenka. Díky pletence můžeme přijít o méně nástrah, neboť má samozřejmě při stejných průměrech daleko větší pevnost, a stává se při vyprošťování, že dříve povolí trojháček na nástraze, než že ji utrhneme. Problém nastává u uvíznutí nástrahy za kmen při vláčení z lodi a ještě hůře z boatu. To pak, jak vypravují kolegové, nastává situace, že se loď a boat skoro až převrací a nástraha nejde utrhnout. Zásadou je hlavně netrhat pletenou šňůru holou rukou, ale použít například větev, klacek nebo pádlo, na které se pletenka omotá a pak se utrhne. Zamezí se tím zraněním s tím souvisejícím, jako jsou v nejhorším případě uříznuté prsty.

Dalším problémem je zamotání pletenky a následný uzel, po jehož dotažení se uzel těžko rozmotává a stává se, že můžeme dvacet metrů pletenky s přehledem vyhodit. Osobně tedy dávám přednost vláčení s vlascem, a to z důvodu výše uvedeného pružení, a to hlavně u vláčení s prutem o gramáži do 80 gr. Používám vlasce průměrů 0,28-0,35 mm dle potřeby dalekých hodů, velikosti tušených ryb i možnosti vázek, naopak pletenku používám při lovu s prutem 150 gr. a těžkými nástrahami.

Tolik nahrubo k vybavení a nyní několik drobných tipů, které nám mohou pomoci při zdolávání sumců. Jistě jste již mnohokrát zaslechli vyprávění kolegů o nezastavení sumce, nebo o několikahodinovém marném souboji s místním králem. Kromě abnormální velikosti ryby, nepřipraveností na tento lov je to také zdoláváním sumců, a to hlavně v proudných partiích řek. Pokud při záběru a následném záseku rybě okamžitě povolíte a necháte ji využít svoji síly, tak například v proudu vám v žádném případě nedá šanci poznat její velikost, a z toho také pak vznikají báje a povídky o třímetrové rybě. Troufám si tvrdit, že s výše uvedeným vybavením můžeme zdolat i toho bájného dvoumetrového sumce na přívlač, pokud ovšem využijeme kvalit a možností tohoto vybavení přímo úměrně k váze a síle ryby. Povídky o tom, že ryba okamžitě po záseku zalehla a nešla zvednout ode dna, jsou nepravdivé a smyšlené. Sumec zalehne pouze v případě, že mu to dovolíme, a pokud zalehne, měli bychom ho bez větších problémů opět zvednout a donutit k dalším výpadům.

Samotné zdolávání tedy probíhá tak, že se snažíme co nejrychleji rybu přitáhnout z proudu například do tůně pod vašimi nohami, a pak si s ním můžeme hrát třeba půl hodiny, nežli ho unavíme. Samozřejmě, že se vše odvíjí od velikosti ryby, a nesmíme tedy za cenu poškození vybavení naší sílu přehnat, vše je potřeba brát s rozumem a citem, ale určitá hrubá síle je zde v každém případě potřeba.

Pro příklad uvedu, že zdolání sumce kolem 120 cm trvá cca 15-30 minut a sumce kolem 150 cm 30-45 minut. Tyto časy jsou zprůměrňované, neboť záleží na okolnostech zdolávání. Sumec svými výpady mlátí ocasem do vlasce, takzvanými „kopanci“, a hlavně před koncem zdolání je seštelovaná brzda velice důležitá. V konečné fázi zdolávání se také dělá nejvíce chyb a mnoho rybářů díky tomu přichází o úlovek. Velice důležitá je také fáze vylovení, kdy je potřeba při přitažení ryby nejdříve jakýsi dotyk na tělo ryby, po kterém následuje jeden z posledních výpadů, a toto opakovat třeba ještě jednou než ryba nezůstane bezvládně ležet. Až poté může přijít na řadu samotné vylovení. Pokud bychom se ryby před vylovením nedotkli a uchopili ji okamžitě za spodní čelist, mohlo by se stát, že se ryba lekne, z posledních sil zabere a my i s trojháčkem v ruce poputujeme za ní do vody. A z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že trojháček v ruce vražený až do kosti a ryba na druhé straně není nic příjemného.

Nejvíce těchto příhod se stává u podcenění vytažení hlavně u sumců menších velikostí, kteří jsou nejvíc „živí“. Takže nyní nám již zbývá pevně uchopit sumce v rukavicích nebo bez za spodní čelist a jakýmsi zapáčením rybu bez větších problémů vytáhnout do lodi, na břeh nebo podložku. Postačí už pouze vypnout čelovku, abychom neoslnili fotografa, pustit rybu a přát si další neméně pěkný úlovek.

Radim Křepelka

Když se řeka zahalí do tmy

Je teplý letní podvečer a pozoruji kolegy vláčkaře, jak opodál pomalu zavírají své kufříky s woblery, balí své dvoudílné proutky a se slovy „za chvilku bude tma“ odnášejí vybavení směr domov. A právě na tuto dobu se nejvíce těším. Břehy kolem řeky se vylidní, vítr utichne, hladina obživne a já netrpělivě nahazuji do míst, kde tuším predátora nočních proudů.

Mnohdy opomíjená noční přívlač je specifickou srdeční záležitostí pro rybáře, kteří chtějí zažít ten správný adrenalin z lovu. Drc a stop. Ve vteřině, kdy netušíte, zdali jste uvázli, nebo je na druhém konci vlasce ryba ponořená do husté tmy, je pocit, který při běžné přívlači nezažijete. Dech se zrychluje, tep se zvedá, adrenalin stoupá a vy jste součástí tohoto krásného okamžiku a očekávání.
Mezi nejčastěji lovené ryby v této noční době patří bolen, candát a hlavně naše největší ryba - sumec. Můžeme také ulovit okouny, štiky, tlouště i jiné dravce, ale dalo by se procentuelně říci, že oproti výše uvedeným pouze okrajově.

Při nočním rybolovu v letních měsících postupuji tak, že přicházím k vodě ještě před soumrakem, abych si důkladně, za šera, prohlédl řeku a vytipoval místo, kam budu po tmě směřovat náhozem svoje nástrahy. Pokud neznám přesný reliéf dna a pomyslné vázky, navazuji na vlasec samostatné olůvko, kterým si po náhozu „osahávám“ dno. Pomalým vedením olova zjišťuji, v kterých místech se nachází hrana, zatopený strom, nanesený val, nebo zatopená hráz, která zcela jistě skrývá útočiště nočních dravců. Občas se sice stává, že olůvko utrhnu, ale je to méně bolestivé, než kdybych přišel o wobler v jiné cenové relaci.

Takovýmto způsobem si tedy připravím pozici, místo, kde budu dvě hodiny intenzivně nahazovat nástrahu do pokud možno stejných míst. Délku hodu také otestuji za šera, a poté není pro zručnějšího rybáře problémem opakovat přesně délku hodů jak přes kopírák. Nahazování do stejných míst je velice důležité hlavně u lovu sumců.Wobler nebo plandavka vydává při dopadu na hladinu zvuk, který sumce upoutá a zbystří jeho pozornost. Několikátý šplouchanec za sebou od dopadu nástrahy, připomíná vzdáleně zvuk vábničky, na který sumec reaguje útokem. Je to pro mnohé zanedbatelná drobnost, ale z mého pohledu se trpělivostí a přesnými hody do stejných míst zvýší pravděpodobnost záběru.

Při nočním lovu je potřeba vše důkladně připravit, včetně světla, které je v případě zdolávání ryby, zamotání vlasce, navazování a jiných ve dne běžně zvládnutelných situacích nezbytností. Používám světlo také v případě omotání vlasce kolem špičky prutu. Stává se velice často, že rybář nemá zažité automatické pohyby v překlápění i nahození, vlasec se omotá kolem prutu a následný švih znamená často ztrátu nejen nástrahy, ale hlavně části prutu. Předejdeme tomu tím, když před každým náhozem překlapneme naviják a vlasec nebo šňůrku o několik centimetru spustíme níže. Pokud je vše v pořádku a nástraha bez znatelného zádrhelu sjede níže, můžeme s klidem švihem odhodit.
Veliký podběrák mívám položený vedle sebe v dostatečném dosahu, abych také předešel případným problémům a nesháněl ho někde v průběhu zdolávání v batohu.

Zážitek první

Osamocen a pohlcen tmou trpělivě nahazuji do míst, které jsem předem vybral, očekávajíc první záběr. Konečně, dvojité škubnutí a následné ztěžknutí dávají tušit očekávaného vousáče. Počáteční odpor není veliký, ryba jezdí bez náznaku síly a odporu za rozhraním proudu a nechá se klidně zdolávat. Přetahuji rybu přes proud do tůně u břehu a zde v tajuplné temnotě dostávám první kopance do vlasce. Ryba znenadání nabírá jiný směr a souboj jiné rozměry. Stále u dna, mlátíc ocasem do vlasce, jezdí sumec v tůni řeky. Již jsem zahlédl v záři čelovky sliz na vlasci, ale ryba se ne a ne odlepit ode dna. Dotahuji více brzdu a pokouším se silou vousatému králi řeky odebrat patřičný díl sil.

Vcelku se mi to daří, a tak se za pár minut zahlédnu na hladině bubliny, které mi signalizují, že sumci znatelně ubývá sil. Mramorové tělo se objevilo v celé své délce a posledními mocnými výpady odebírá pro změnu zase síly mně. Jakýmisi osmičkami jezdí v tůni tušíc, že tentokrát je na mé vybavení krátký. Podběrák je v tomto případě malý, a tak se dotýkám sumčí hlavy, abych ho vyprovokoval leknutím k poslednímu výpadu.

Je dobojováno, vsunu palec těsně vedle slidera do jeho tlamy a lehkým zapáčením vytáhnu sumce z řeky. Nádherný válec, silné, široké tělo mramorových barev mě odměnilo za trpělivost a připravenost na tento noční lov. Zbývá zvěčnění krásného - sto čtyřicet tři centimetrů dlouhého - sumíka na náš fotoaparát, popřát mu štěstí po zbytek života a pustit ho zpět do temné řeky.

Zážitek druhý

Je devět večer, zvedám telefon a poslouchám, jak na druhém konci tlumeně hovoří kolega Honza. Nezajdeme na chvilku zavláčet sumíky, ptá se. Tuto větu mi nemusí dvakrát opakovat, nakládám věci do auta a vyrážím směr Labe.

Je již tma, a tak vybíráme k lovu místo, které dostatečně známe. Počasí vypadá velice nadějně, dusným večerem šlehají v dálce blesky a já se modlím, aby dorazily k nám až po půlnoci, tedy v době kdy už budu na cestě domů. Ideální doba poslat naše nástrahy k druhému břehu za ohromný, zatopený val plný utržených nástrah.

Honza již nahodil desetigramovou hlavu a čtyřku kopyto, čekajíc na sumíka či většího candáta. Také nelením a posílám slidera napříč řekou. Záběr, volá na mě kolega, a již zdolává prvního candáta kolem padesáti centimetrů. Ty dneska půjdou, ujišťuje mě.

Hodinu bezvýsledně házím většinou do stejného místa, kterému věřím, a zvažuji na poslední hodinu přesun cca pět set metrů pod jez. Honza mezitím změnil nástrahu a na plandavku zdolal dva boleny od padesáti do šedesáti centimetrů. Zřejmě tady dneska budu jen jako sparingpartner, říkám si.
Klábosíme a trpělivě prohazujeme protilehlou stranu. Přes kamenný val musíme zvedat špičku prutu a zrychlit navíjení, abychom neuvízli mezi již dost okovaným dnem. V tom se mi špička jemně ohne a následuje známé ztěžknutí, které se v mžiku uvolní.

Asi jsem přejel nástrahou přes utrhané pletené šňůrky, kterých je na dně nespočet, hlásím Honzovi, který mezitím zdolává prvního sumíka kolem metru. Po vytažení a kontrole nástrahy uvidím tak šedesát centimetrů dlouhý chomáč slizu na vlasci. Tak přece záběr, bohužel sumec slidera netrefil, což se občas stává.

Za dvacet minut se končí denní lov a Honza již rezignoval. Přichází ke mně, sedá si na vyhřátý betonový břeh a spokojeně zapaluje cigaretku. Dokouřím a balíme, nabádá mě, a to i přes to, že dnes měl solidní den a zdolal čtyři ryby přes padesát centimetrů.

Ještě chvilku vydrž, zbývá nám sedm minut do půlnoci, dnes jednoho trefím, vracím Honzovi protiúder. Moc tomu nevěří, ale když se mi najednou z ničeho nic ohne prut jak luk, vytřeští oči a s přednáškou o tom, že pán bůh dneska nebyl doma, vstává ze země, hledajíc po kapsách čelovku.
Je malej, povídám a již rybu přitahuji z tišiny na druhé straně k proudu. Omyl! Ryba u dna nabere síly a směr proti proudu, kde hledá zatopený val, aby mě mohla připravit o úlovek i nástrahu. Přitlač, huláká Honza, nebo ti vjede do těch pletenek a je zle. Opírám se do Sportexu veškerou silou, ryba nedostává nic zadarmo a již následují pravidelné kopance do vlasce. Sumec tentokrát vzdává souboj poměrně rychle, což je k pokročilé době jen dobře, a nechává se navést mezi kameny ke břehu. Poslední výpady, rozsvícením čelovky odhadujeme sumíka na sto čtyřicet centimetrů.

Poplácáním ho donutím ke škubnutí hlavou, ale dnes je to konečné, co mu dovolím. Honza zručným chvatem vytahuje sumce na břeh, měříme rybu a jeho sto třicet sedm centimetrů je velice pěkným úspěchem.

Děkuji ti, kámo, povídám Honzovi i sumcovi a pouštím mramorovaného predátora zpět ke svému zatopenému valu. Začíná hustě pršet, blesky šlehají kolem, a tak rychle balíme, abychom přes grafitové pruty nedostali pěknou šlupku od blesku. To zas byla klika, říkáme si při odchodu k autu a celý promáčení, já od deště a Honza ještě od slizu, odjíždíme směr domov.

Opět se mi vyplatilo vydržet vláčet na doraz a byl jsem za to odměněn krásnou rybou i zážitkem. Možná tomu nebudete věřit, ale takovýchto nočních dobrodružství jsem měl hned několik, a proto jsem se chtěl s vámi podělit o zážitky, které skrývá tento netradiční druh přívlače.

Vzhledem k vytížení mnohých z vás je to také časově velice dostupné odreagování a skvělý psychický odpočinek od běžného stresem nabitého dne. Ihned po prvním nočním záběru přestanete myslet na všední starosti a propadnete bezhlavě tomuto tajemnému lovu.

Radim Křepelka

Pestrý svět wobblerů: Brána k sumcům

Bez trpělivosti k vodě nelez. Moudrost, která při lovu sumců přívlačí platí dvojnásob. Úspěšný vláčkař totiž musí být ze všeho nejvíc trpělivý. A to dokonce i v případech, kdy dokonale zná svou vodu, chování ryb a umí správně používat konkrétní nástrahy.

Ano, i při znalosti téměř všeho musí být vláčkař trpělivý. Musí doufat, že právě jeho nástraha protne ve správnou chvíli cestu sumčím smyslům. V mém případě ji většinou protínají woblery.

Sumčí přívlač = dřina

Sumčí přívlač je krásná, specifická disciplína. Přesto hned v úvodu musím uvést jedno. I když její zvýšená medializace v posledních třech až čtyřech sezonách může vzbuzovat zdání relativně snadného chytání největšího z tuzemských vodních obrů, opak je pravdou.

K jedinému záběru sumce totiž často vedou stovky hodů, promyšlených i nepromyšlených. Někdy však ani jejich počet nestačí. Vláčkař, který touží po nevídaném souboji s nejsilnější z našich dravých ryb, zkrátka musí u vody strávit moře času. Tolik, až ho někdy z úmorného házení větších a těžkých nástrah rozbolí záda nebo ramena. Tři hodiny vrhání padesáti až stogramových woblerů pocítí na těle úplně každý.

Abych se od víceméně nahodilých úlovků sumců posunul k jejich pravidelnému chytání, musel jsem přestat hledět na počasí, vlastní pohodlí a dokonce i na peníze. Zčásti musel jít stranou i soukromý život. Zkrátka musel jsem se jim zcela přizpůsobit, protože – jak kdysi zaznělo v jedné z reklam – někdo má a někdo nemá.

A tak jsem je začal hledat. Sumce i optimální nástrahy. Přemýšlel jsem o nich, vyhodnocoval chování obrů v určitém časoprostoru a trpělivě všemi nástrahami prohazoval řeku metr po metru. Za slunce, za tmy, ve větru i v dešti. Až pak přišly opakované fotografie s vousatými obry. Pokud jde o energii věnovanou jejich vyvláčení, dobře vím, co říkám.

Když woblery bubnují

Jak už jsem předeslal, při sumcové přívlači používám téměř výhradně woblery. Existují sice situace, kdy kvůli mramorovým vousáčům sáhnu i po velkých kopytech, rotačních třpytkách velikosti 3 až 5 nebo plandavkách, ale takových je v sezoně relativně málo.

Woblery ve velikostech osm až sedmnáct centimetrů se mi osvědčily nejvíc. A lhostejno přitom, jestli plovoucí, potápivé nebo třeba zvukové. Důležitější než tyto vlastnosti byla a bude pohybová akce každého z nich.

Chod úspěšného sumčího wobleru musí být agresivní, protože tak to mají vousatí mazlíčci rádi. Přesněji – musí do svého okolí vysílat dostatečně výrazné akustické vlny, aby ho slabozraký sumec svými dalšími smyslovými orgány snadno zaměřil. To považuji za klíčové!

Aby toho byl tedy schopný, musí mít odpovídající wobler robustnější, či chcete-li zavalité tělo, a širší nořící lopatku. Při klidném vláčení bude nepřehlédnutelně, velmi silně pulsovat. Jako velké africké djembe bude svolávat k ohni a tanci, ale především provokovat k akci. V našem případě zakončené zakousnutím do muzikanta, tedy do nástrahy. Zkrátka úspěšný wobler na sumce vyluzuje při tanci ve vodním sloupci výrazně zabarvené tóny.

Stejně úspěšní jako tito cvalíci však bývají i vícedílné woblery. V jejich případě zvolíme takovou rychlost vedení, aby znovu chytily skoro až rituální rytmus djembe. Zvlášť se to týká potápivých verzí dělených woblerů, které jsou oproti plovoucím těžší, a tak k dosažení stejně efektního pohybu potřebují obvykle o něco vyšší rychlost vedení. Dělené woblery, které optimálního kmitání dosáhnou až při rychlém navíjení, příště necháme doma. Sumec má sice mimořádně rychlý start na kořist, přesto a nebo právě proto bude vhodnější vést nástrahu uvážlivým, středním až pomalejším tempem.

Dalším z úspěšných modelů z nedozírné nabídky woblerů je jerk. Při vlečení napříč řekou ho necháme ve vodním sloupci skoro až ohnivě plápolat. Záběr aktivního sumce pak může přijít kdekoliv. V případě potápivých jerků dokonce i okamžitě po propadnutí ke dnu. Jinak musíme počítat s napadením nástrahy kdykoliv během jejího stahování, a to i jen pár metrů od břehu. Zvlášť při ošklivém počasí, kdy poklesl tlak, nebo v noci. Aktivní sumec zkrátka zaútočí všude tam, kde mu nástraha protne cestu.

Zmíněná tři základní provedení woblerů jsou vlastně všechno, s čím si při výpravách za našimi říčními obry vystačím. Doma naopak nechávám štíhlé modely s užšími nořícími lopatkami, které mají při pomalejším vedení spíše klidný chod. Takové jsou dobré například k podzimnímu lovu candátů, sumci však na ně zaútočí jen sporadicky.

Relativně důležitou věcí, kterou v souvislosti se sumcovou přívlačí musím zmínit, je materiál, ze kterého bylo tělo wobleru vyrobené. Ne, že by to mělo nějaký vliv na zájem sumce o wobler. To rozhodně ne.

Materiál je důležitý pro rybáře, zvlášť pro jeho peněženku. Mně osobně je úplně jedno, jestli je wobler z balsy, tvrzené pěny nebo plastu. Jeho finální úprava však musí být natolik odolná, aby nástraha nepukla při drtivém sevření sumčích čelistí. Bohužel některé druhy woblerů, lepených ze dvou polovin tvrdých, nicméně křehkých plastů, v této konfrontaci neobstojí.

Vloni se o tom přesvědčil například můj kamarád, kterému „jen“ devadesáticentimetrový sumec rozmačkal skořápku osmicentimetrového wobleru. Ještě, že jeho tělem vedla celistvá drátěná osa, která souboj vydržela. Míra tak sumce uvodil a dostal ho na břeh, nicméně rovnou si mohl odepsat sto osmdesát korun, které za nový wobler zaplatil. Koupil ho pouhé dva dny před tímto lovem (teď mě tak napadá, jestli by prodejce uznal reklamaci…). Naštěstí takových shitů je na trhu málo.

Takže pozor na provedení wobleru! Chráníte jak svou peněženku, tak zdraví sumce.

Kovové maličkosti

Dráty v těle nástrahy, stejně jako ostatní kovové součásti, jsou dalším důležitým dílem celku. Už sumci kolem sto dvaceti centimetrů mají v říčních proudech velkou sílu. A což teprve o deset nebo patnáct kilogramů těžší kusy. Při přetahované s nimi o každý metr řeky je wobler vystavený extrémní zátěži. Takové, že si ji lovci okounů nebo tloušťů ani nedokáží představit. A tenké a měkké dráty pak obrovskému tlaku snadno podlehnou. Enormní síla vousaté ryby je v lepším případě ohne, horší variantou pak je jejich úplné roztržení. Proto nikdy nepodceňujte pevnost kovových prvků wobleru, přestože si svými malými či úzkými rozměry říkají o přehlížení!

Kamarád Tomáš Rozsypal, který jako první v Česku zviditelnil a zpopularizoval sumčí přívlač, jednou napsal, že už viděl dvoudílné woblery roztržené v půli. Ano, velký sumec v proudu má právě takovou sílu. Osobně jsem byl pohledu na roztržený dvoudílný wobler sice ušetřený, zaplaťpánbůh, ale různě zohýbaná očka, roztažené kroužky nebo drátěnou osu vyrvanou z těla wobleru jsem už viděl. Sumci se zkrátka neptají, sumci jen drtí.

To samé co o drátech nebo o kroužcích k háčkům pak zcela logicky platí také o háčcích samotných. Požadavek na jejich odolnost tady zaznívá dokonce ještě o něco hlasitěji než u drátěných os, protože v prvním přímém kontaktu s drtivým atakem sumčích čelistí jsou právě ony. Jsou to háčky, kdo jako první pocítí stisk tlamou, který není přátelský.

Proto musí být nejen ostré, ale hlavně silné a pevné. Značky uvádět nebudu, ale tip, kdy je lepší je rovnou vyměnit, ano. Jakmile trojháčky u zakoupeného sumčího wobleru ohnu pouhým stiskem palce a ukazováku, i když jen trochu, okamžitě jim ukážu nejkratší cestu do koše.

Štice, průměrnému candátovi nebo okounovi vadit nebudou, ovšem velký sumec je jako zkušený umělecký kovář. Z měkčího trojháčku snadno vyrobí zajímavou plastiku abstraktního tvaru. A výtvor pak vyplivne, aby se jím pochlubil. Jen vláčkař už pak bohužel nikdy neuvidí, kterýže šikovný sumec dokázal ten trojháček tak krásně vykovat, slisovat a zmačkat.

Jestli jsou kovové prvky u sumčího wobleru tolik důležité, pak jeho barva téměř vůbec. Sumce jsem opakovaně chytil jak na různě barevné variace okounů, tak všechny odstíny bílých ryb až po křiklavé vzory typu fire-tiger. Jestli si tedy vláčkař nemusí s něčím lámat hlavu, pak je to právě barva. Ačkoliv znám na Labi dvě různá místa, kde sumci opakovaně přišly výhradně jen na jednu barvu. Závěr z toho ale dělat nebudu.

Správná volba

Hledání sumců na velkých vodách, jak již zmiňuji v úvodu článku, spolyká spoustu času. A i když pak najdeme jejich denní noclehárnu, stále to nic neznamená. Přestože kolem sumčích vousů znovu a znovu protáhneme nejúžasnější wobler ze všech, ulovení tohoto úžasného predátora zůstane vždy nejisté. Podřimující sumec už totiž musí mít mimořádně silný důvod, aby přerušil denní spánek a ze své hlubinné sluje se zvedl za vláčenou umělou nástrahou.

Jiná situace ovšem nastává večer. Tehdy se sumci hladově zvedají ze skrýší a vyrážejí na noční lov. A ten je často přivede do blízkostí břehů, kde napadají kořist buď ve sloupci, nebo jen kousek pod hladinou. Pak je nutné mít v pevné karabině usazený středně nebo mělce plovoucí wobler s agresivním chodem. Jen takový bude správnou volbou pro tento konkrétní případ.

Náhoda tomu chtěla, že kamarád Michal objevil před dvěma sezonami zajímavé místo na Labi. Člověk tam za celý rok nepotká rybářskou duši, přitom ale právě tam vyráží velcí sumci za tmy lovit (pozn. autora: kolik takových dosud neobjevených míst nejen na této řece asi čeká na své objevení…). Na sklonku babího léta 2009 tam vyvláčel dva jedince v rozpětí asi čtyř týdnů, oba přes 160 centimetrů délky. Úctyhodný výkon!

A tak jsme se rozhodli a v další sezoně tam 16. června zahájili. Byl to risk. Řeka totiž měla za sebou mimořádně velkou jarní vodu, která vždycky někde něco změní. Netušili jsme proto, jestli loňští sumci dál drží zdejší pevnost. Až do tmy jsme jen hádali, pak ale přišla odpověď.

Pár minut po půl jedenácté večer jsem sedm metrů od břehu vstřebal doslova explozivní záběr. Dvanácticentimetrový wobler s okouními pruhy na bocích zkřížil cestu opravdu velkému sumci. Mého Gloogu se zmocnila temná síla.

Okamžitě jsem vnímal, že právě to je moment, kvůli kterému ročně najezdím tisíce kilometrů a utratím tisíce korun za benzín. Mohutný dravec, jak nasvědčoval tah, se hbitě nacpal do vymleté strouhy ve dně a s pomocí proudné vody pak předvedl jízdu kultivovaného vznětového čtyřválce s výkonem šestiválce. Popisovat však následujících deset minut boje by bylo zbytečné. Musel bych totiž přiznat, jak zbytečný jsem tam na břehu byl. Jen jsem stál a snažil se rybu přibrzďovat.

Když už táhla nějakých sto metrů pod námi a vlasec z mého navijáku dál mizel, přišlo na řadu riskování. Musel jsem ho zastavit stůj co stůj, i kdyby mě to mělo stát prut. Nemohl jsem dopustit, aby můj sumec proudnou řeku zcela ovládl a pak mi snad odplul do nejbližšího města po proudu.

Opřel jsem se proto do vláčáku v gramáží 50 – 100 a modlil se, aby vydržel. Aby s pomocí boží sumčí ponorku zastavil. A povedlo se. Sumec se skutečně otočil. Avšak mnou projevená síla se mu vůbec nezamlouvala. Ocasem vztekle udeřil do napnutého vlasce, pak znovu, až se nechal zvednout k samotné hladině. A řeka nám ve světle silniční lampy ukázala kousek ze svých tajemství. Sumce kolem 170 až 180 centimetrů. Smrtonosná nádhera!

To, že jsem ho nakonec nedostal na břeh, je už jiná věc. Někdy i věc štěstí. Podstatné z pohledu tohoto článku bylo, že koridu s parádním sumcem mi umožnil správně zvolený wobler.

Václav Fikar (Rybář, září 2011)

Sumec: Desatero přívlačových přikázání

Sumec je sexy. Vážně. Teď a tady to o něm veřejně prohlásím, i když má vousy a svaly. Žádné z těchto chlapských kriterií mi nezabránilo, abych se do něj, respektive do jeho lovu přívlačí zamiloval.

Náš vztah ale procházel vývojem. Od nahodilých úlovků, jejichž občasnost byla daná tím, že se sumci ve vodách mého blízkého okolí téměř nevyskytovali, jsem se postupně propracoval k jejich pravidelnému chytání. Pravda, na podstatně vzdálenějších revírech, které jsou náročnější na cestování a peníze, ale co by člověk neudělal pro rande s takovým frajerem. Je to vztah na dálku, který dobře funguje.

Jenže jenom chuť nestačí. Na každé rande s pohanským barbarem typu sumce musí jít člověk pořádně připravený. A teď vůbec nemluvím o parfému nebo bonbónech pro ledově svěží dech. Mluvím o znalostech životního rytmu sumce, znalostech vody a nakonec kvalitním vybavení. Jak tedy vypadá deset kroků, které nás přivedou k ulovení naší největší dravé ryby?

1. Říční loviště

Na řekách najdeme sumce na řadě míst, až mě samotného to někdy překvapí. Musí jen splňovat sumčí nároky na hloubku a úkryt (denní stanoviště) a dosah potravy (loviště). Takovými místy jsou v létě například jezy, pod kterými víří hlubší voda, ale i hlubší nadjezí, odkud se často tahají kapitální kusy.

Dále hlavní toky s vývraty statných stromů, jejichž kmeny a větve sumci zbožňují. Úkryt sumci nacházejí i pod podemletými břehy s okamžitou hloubkou aspoň jeden a půl metru, místa kolem mostních pilířů a kamenných ostrohů s větší hloubkou, které nalezneme na některých velkých řekách.

Rozhodně zajímavé jsou v létě i mělčiny, avšak až tmy. Právě na noc sumci opouštějí denní úkryty a vyrážejí si plnit pupík. Potravu přitom nacházejí také na mělčinách.

A zapomenout nesmím ani na říční proudnice či vymleté stezky ve dně, kterými sumci za potravou případně táhnou. Řadu záběrů od sumců jsem dostal právě tady. Když wobler bubnoval proudnicí…

2. Denní doba lovu

Ačkoliv je sumec nočním predátorem, můžeme ho lovit jak v noci, tak ve dne. Za dne se však jeho případné ulovení rovná hádance s nejistou odpovědí. Jsme totiž závislí na jeho případné krátké aktivitě.

Z temnot hlubin zvedá sumce buď extrémně vysoký tlak před bouřkou, nebo jeho následný prudký pokles. Tehdy máme docela slušnou šanci zabodovat, a to třeba i v pravé poledne za zcela jasné oblohy. Jinak jsou ale naše vyhlídky malé (nikoliv nulové).

Rozhodně lepší než ve čtyři odpoledne bude pokoušet štěstí brzy ráno, v létě tedy od čtyř, a pak zase až pozdě večer. Až do půlnoci.

Výběr místa pro noční lov však provedeme ještě za světla. V noci už si totiž musíme odpustit zbytečný šramot na břehu. Jakmile krajinu zahalí tma, musíme být u vody tak ticho, jak ticho je krajina kolem nás. Pobíhat zbytečně po břehu opravdu nedoporučuji. Už jen proto, že sumci mohou zcela nepozorovaně lovit jen kousek od nás a ozvy způsobené vibrováním půdy při dupání je určitě zaplaší. A to nemluvím o šlápnutí na větev nebo plastovou láhev, kterou u vody zahodil jiný rybář a kterou my ve tmě samozřejmě neuvidíme.

Místo k noční přívlači musí být zároveň takové, odkud se nám sumec bude dobře vyzvedávat na břeh. Chytat například ze skály dva metry nad hladinou si v noci určitě odpustíme. Situaci s pětadvacetikilovým sumcem, pověšeným na koncovém trojháku wobleru, bychom pak jen těžko řešili a zbytečně bychom riskovali vlastní zdraví.

3. Počasí

Jak jsem již uvedl, denní aktivita sumce je na počasí velmi závislá. Zřejmě nejvíc sumců jsem v létě vyvláčel při poklesu tlaku, doprovázeném příchodem větru. Kazící se počasí, do té doby skoro plážové, mně v tomto ohledu vyhovuje. Na druhou stranu jsem i nejednoho sumce vyvláčel odpoledne, kdy slunce žhnulo a vedro bylo opravdu k zalknutí. I vysoký tlak je spouštěčem sumčí aktivity během dne. Celkově však k lovu sumců vyhledávám špatné, deštivé, ale relativně konstantní počasí.

4. Prut

Máme-li místo a čas, potřebujeme kvalitní výbavu. Zatímco při lovu okounů si můžeme dovolit přehlédnout drobné nedostatky, protože i tak umíme případného půlkilového okouna vytáhnout, při sumcové přívlači nepřichází jakékoliv podcenění v úvahu! Boj se silným sumcem je tvrdý a nekompromisní. Zvlášť pak na řece, kde zaseknutý sumec využívá při úprku říční proud. Proto tomu musí odpovídat i cajk.

Prut vybíráme především podle velikosti a hmotnosti používaných nástrah, stejně jako podle nejčastější velikosti lovených sumců na našem místě (vodě). Pokud řece vládnou sumci do metru délky, které chytáme na woblery od osmi do deseti centimetrů, bude vláčák s gramáží 90 – 150 gramů zbytečným. Bohatě si vystačíme s kvalitním prutem v přibližné gramáži 30 – 60 nebo 40 – 80.

Naopak tam, kde používáme nástrahy i osmdesát gramů těžké, kde hrozí úniky pěkných sumců do vývratů nebo kde se chytají i exempláře kolem 150 centimetrů délky, už musíme sáhnout po silnějším prutu. Po takovém, aby dokázal nahodit nejen těžší nástrahu, ale i brzdit velkého sumce. Tehdy přijde na řadu právě prut v přibližné gramáži 70 – 120 nebo i 90 – 150. Co se jeho délky týká, při lovu ze břehu volíme mezi 2,7 až 3,3 metry, při lovu z lodi stačí 2,4, maximálně 2,7 metru.

5. Naviják

K sumcové přívlači můžeme použít jak smekací naviják, tak multiplikátor. Jako tradicionalista používám jednoduché smekací navijáky, které mají „vnitřnosti“ vyrobené z odolných kovových komponentů.

Dále disponují silným, ale klidným převodem, nejlépe šnekovým, a na jejich cívky se vejde aspoň 180 metrů pletené šňůry průměru 0,30 milimetrů. A nakonec mají silný překlápěč, který člověka nezradí v momentech, kdy sumec kope do šňůry.

U navijáků pro sumčí přívlač celkově platí, čím více kvalitní oceli a slitin, tím lépe. Jistě, takové navijáky už něco váží, což jde trochu proti přívlači samotné. Jejich hmotnost se pohybuje někde mezi čtyřmi sty až pěti sty gramy, takže s prutem a nástrahami už vlákařovu paži, rameno i záda pěkně namáhají. Avšak co by člověk nevydržel pro setkání s možná životním úlovkem...

6. Vlasec nebo šňůra?

Zajímavé téma. Kamarád Radim Křepelka, se kterým jsme se sumcovou přívlačí začali zhruba ve stejnou dobu, popsal v jednom ze svých textů o lovu sumců přívlačí klady i zápory jak vlasce, tak šňůry. Ano, obojí má něco do sebe, stejně jako skrývá rizika.

K sumcové přívlači jsem si zvykl používat výhradně pletenou šňůru. Na některých labských místech totiž chytám sumce daleko od břehu. A s pletenkou o stejném průměru jaký má vlasec přece jenom dohodím dál.

Také druhý argument pro pletenku má co do činění s dlouhou vzdáleností mezi rybářem a rybou. Hrot háčku vláčené nástrahy se totiž musí pevně zatnout do „pancéřové“ huby sumce. A teď si představte, že sumec zabere nějakých třicet nebo pětatřicet metrů od břehu. A přestože jeho útok bývá razantní, vlasec je přece jenom průtažný. Háček pak může, ale stejně tak nemusí zakotvit v tlamě ryby. A tudíž já osobně si průtažnost vlasce, za jiných okolností výhodnější, raději odpustím.

Pokud se ale přece jenom rozhodnete pro vlasec, protože sumci vám dobírají nástrahy relativně blízko břehu, pak vždy pevný a maximálně oděruvzdorný. A pokaždé s bezpečnostním návazcem z pletené šňůry, který zabrání předření vlasce sumčími kartáči během zdolávání.

7. Karabiny a kroužky

Vůbec nejdůležitější věci pro úspěšné zdolání velkého sumce jsou ve skutečnosti ty nejmenší! Nic drobnějšího než obratlík s karabinou nebo kroužek (-ky) u nástrahy během vláčení nemáme. A právě proto doslova zakazuji tyto drátěné mrňouse přehlížet! I jako nepatrný článek celé sestavy musí být karabiny, obratlíky i kroužky zcela bezchybné a spolehlivé. Musí unést opravdu velkou zátěž.

A tady pozor na údaje uváděné některými výrobci na obalech. Od doby, kdy mi asi pětaosmdesát centimetrů dlouhý bolen rozerval v proudnici řeky obratlík, u kterého výrobce uváděl třicetikilovou nosnost, už na jimi uváděná čísla příliš nedávám.

Při koupi obratlíků s karabinami na sumčí přívlač raději mířím vždy o třídu výš. Získám-li například pocit, že karabiny na čtyřicet kilogramů budou tam nebo tam stačit, rovnou koupím karabiny na padesát kilogramů. Pro jistotu. Tyto karabiny jsou ze silnějšího a tvrdého drátu, těžko rozevíratelné, aby je sumec při boji nevypáčil.

O kroužcích u nástrah pak platí to samé. Máte-li pochybnost o tom, jestli originální kroužky u woblerů unesou extrémní zátěž, rovnou je překovejte. Už jsem viděl hodně roztažených nebo zdeformovaných kroužků, stejně jako jsem viděl rybáře pozdě smutnící nad ztrátou pěkného sumce právě kvůli roztaženému kroužku. Pamatujte, že právě malý kroužek bývá rozhodujícím pojítkem mezi rybářem a jeho životním úlovkem.

8. Háčky

Další kus drátu na nástraze, který musí být silný a velmi pevný. Stejně jako v případě roztažených kroužků jsem samozřejmě viděl narovnané nebo zdeformované trojháčky, které znamenaly jediné. Rybářovu porážku. Ostatně zklamání z prohraného souboje se sumcem právě kvůli zničenému, přitom zdánlivě dobrému trojháčku, jsem párkrát pocítil na vlastní kůži. Proto woblery nebo další nástrahy rovnou překovejte takovými trojháčky, které vydrží extrémní tlak a unesou mimořádnou tíhu. Šetřit na nich se nevyplácí, na to můžete vzít jed!

9. Nástrahy

Sumce jsem už chytil na většinu z nepřeberné škály umělých nástrah. Twistery, rippery, rotační třpytky, plandavky, woblery. Jednoznačně nejvíc jich přitom mám na woblery.

K lovu sumců vybírám takové, které vysílají do svého okolí při tažení vodním sloupcem výrazné vizuálně-akustické signály. Tedy robustnější modely s širší lopatkou, dvou- nebo i vícedílné typy a jerky.

Pokud kopyta, tak velikosti dvanáct až patnáct centimetrů s výraznější ocasní akcí, rotační třpytky velikosti tři až pět s křidélkem ve tvaru krátkého oválu (nikoliv vrbový list), které vysílá do okolí .

10. Návazec

I když mám na navijácích navinuté kvalitní pletené šňůry o průměrech 0,25 a 0,30 mm, na vodách se dnem posetým ostrými kameny a dalšími četnými vázkami používám ještě asi sedmdesát až osmdesát centimetrů dlouhý návazec z přibližně milimetr silné pletené šňůry. Má zabránit jak případnému poškození kmenové šňůry sumčím kartáčem, tak i přeříznutí napnuté šňůry kousek nad nástrahou o ostré hrany kamenů, což už jsem také zažil.

A nakonec bonusová rada na závěr. Protože sumce chytáme často v létě, kdy jsou břehy vodních toků plné bodavého hmyzu, mějme u sebe repelent. Je neuvěřitelné, jak některým z nás dokáží komáři otrávit rybolov. No nezabili byste je?

Václav Fikar (Český rybář, srpen 2011); autoři fotografií: Václav Fikar, Martin Stuchlík a Michal Mištera

Labští sumci na woblery

Před několika lety mě pozvali na setkání vláčkařů na řeku Moravu a tam jsem s neutuchajícím zájmem poslouchal vyprávění místních rybářů o vláčení sumců. V té době to pro mě byla ryba ze říše snů a úsek jejich řeky jsem bral jako panenskou vodu,kterou jsem jim strašně záviděl.

S přibývajícím časem začaly prosakovat zprávy o ulovení několika jedinců i v Čechách, například na řece Labi. Množství úlovků se rok od roku zvyšovalo a dalo by se prohlásit, že nyní je ulovení sumce na přívlač na řece Labi běžnou záležitostí. Ve svém článku vám tento specifický druh přívlače trošku přiblížím a pokusím se drobnými radami přispět k ještě větším úspěchům vás Čtenařů.

Pod rouškou tmy

Lovu sumců se naplno věnuji tři roky a už se mi podařilo ulovit na přívlač několik slušných exemplářů a množství sumců menších velikostí. Pro někoho je sumec trofejní, pouze má-li přes dva metry délky, ale myslím, že ryby veliké kolem sto dvaceti centimetrů jsou velice atraktivní a ceněnou rybou při přívlači.

Jednou z nejdůležitějších zásad při jejich lovu je trpělivost, a pak samozřejmě nepodceněni rybářského vybavení, které by mohlo znamenat ztrátu veliké životní ryby. Sumci nejsou okouni, kterých nachytáme deset za docházku. Při vláčení jde mnohdy o jeden jediný zásadní záběr a ten se nesmí promarnit. Letos se mi stalo už několikrát,že jsem po třech hodinách bezúspěšného rybolovu myslel na odchod a vtom přišel záběr.

Proto doporučuji v letních měsících vláčet až „na doraz“, čili do půlnoci. Většina záběrů přichází až za tmy mezi desátou a dvanáctou hodinou. Stává se sice, že sumec zabere i přes den nebo ráno, ale mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že procentuálně je jejich aktivita největší právě za tmy.

Stále soustředěný

Tvrdost a váha rybářského vybavení, které popíšu dále, člověka za dvě hodiny intenzivní přívlače ze břehu dost unaví, a tak se mi letos vyplatilo dorazit k Labi až se setměním, třeba po deváté hodině večer.Nejlepší dobu jsem tedy prolovil odpočatý a plně soustředěný na každý nához.Tuto taktiku jsem si uvědomil poté, co jsem několikrát unavený marnil svůj čas u řeky nepřesnými náhozy a jakousi apatií a nevěnoval jsem se lovu naplno.

Přesnost a soustředění jsou na některých úsecích Labe nesmírně důležité, protože nejen důsledně a důkladně provláčíme sumčí loviště nebo stanoviště, ale také přijdeme o méně nástrah, když je vodíme přesně tak, jak potřebujeme. Sumci mají stanoviště v různých jámách, zatopených překážkách i zlomech, a tak se často stává, že pokud rybář hází nástrahou nazdařbůh, přijde o ni. S přihlédnutím k ceně například wobblerů to není zase taková legrace, utrhat po pár náhozech půl krabičky.A právě wobblery se mi v poslední době osvědčily ze všech nástrah nejvíc. Jejich specifický chod a široký rozsah použití je řadí na první místo mezi moje nejoblíbenější nástrahy na lov sumců přívlačí.

Nejen v hloubce

Názor, že sumci se vyskytují pouze v nadjezí a ve velkých hloubkách, se nezakládá na pravdě. Jsou to také dravci, kteří vyjíždějí lovit za hejny rybek, obzvláště v letních měsících, do mělčin. Zde také nejvíce využijeme dvoudílné wobblery s ponorem do dvou metrů. Ideálními místy pro lov sumců na dvoudílné modely jsou tedy rozhraní mělčin a větších hloubek, kde je uplatníme nejvíce v nočních hodinách. Sumci sem vyjíždějí ze svých stanovišť za potravou a stává se velice Často, že záběr přichází až u samého břehu, tedy na mělčině. Je to také velice dobré místo na lov candátů, a tak si čekání na sumíka občas zpříjemníte ulovením nějakého toho candátka. Nejčastěji používám wobblery Salmo Whitefilsh 13 centimetrů a 19 gramů, plovoucí s ponorem do 1,5 metru,a dvoudílné wobblery Jointed od Rapaly.

Pokud se rozhodnete lovit sumce například podél různých hran, zatopených zdi a stromů ve větších hloubkách, tam se mi nejvíce osvědčily wobblery Salmo Fatso potápivé bez lopatky, které se spouští do hloubek podle vlastní potřeby a potom se lehkým potažením zvedají k hladině.Touto technikou můžete opakovaně vydrážditi netečného dravce. Klasikou mezi hlubokopotápivými wobblery jsou různé shady. Používá se především Shad Rap od Rapaly, je ale také hodně okoukaný.Osobně mám raději wobblery, u kterých můžu ovlivnit jejich chod svým vedením.

Největších úspěchů jsem letos ovšem dosáhl na slidery, a to jak na slidery Salmo,tak především na slidery Water Scout Slick. Používám hlavně jejich potápivé verze a pracuji s nimi tak, že je opakovaně spouštím do různých jam a podemletých děr a následně povytažením nadzvedávám. Tato nástraha má geniální chod do strany a napodobuje raněnou uhýbající rybku.

Rozdíl mezi slidery Salmo a Water Scout vidím především v rychlosti jejich potopeni a v barvě, která ovšem není pro lov sumců moc důležitá. Salmo se potápí pomaleji a je tedy vhodnější na klidnější partie řek, na prolovení tůní a „točáků" Water Scout se potápí dvakrát rychleji a uplatnění najde nejvíce v silnějších proudech a tůních u protilehlého břehu, kde potřebujete dosáhnout při velké vzdálenosti a přesnosti správného kopírování dna.

Hlavně vše pevné

Jelikož výše uvedené nástrahy mají také větší gramáž, je potřeba požívat na takový lov adekvátní vybavení. Podcenění by mohlo znamenat ztrátu životní ryby a také poškození vašeho vybavení. Pokud lovím na slidery vážící od 20 do 60 gramů, bohatě postačí prut gramáže 50—80.Pokud však lovím například s wobblery Salmo Fatso nebo Salmo Warior, volím podstatně tvrdší prut s vyšší nosností. Je na každém z vás, jaký prut vám sedne lépe do ruky, ale doporučuji při vláčení s těmito speciály upřednostnit kvalitní materiály a lehkost prutu. Mně nejlépe padl do ruky prut Sportex Kev Pike do 80 gramů a hlavně Sportex Carat Spin 100—150 gramů. S těmito pruty se nemusíte bát nahazovat stogramové nástrahy a zdolávat sumce trofejních velikostí. Na lov s dvoudílnými wobblery a lov z lodě se mi nejvíce osvědčil prut Robinson Cortez Jerk 1,95 metru a 20—70 gramů. Navijáky k těmto prutům by měly mít velkou kapacitu cívky a kvalitní přední brzdu.

Doporučoval bych tedy modely renomovaných firem Shimano, Penn, Daiwa, Quantum a tak dále. Rozebírat jednotlivé modely by obsáhlo mnoho stran a také ceny jednotlivých firem jsou různé, takže záleží na každém z vás, popřípadě na doporučení kolegů, prodejců a kamarádů. Dalším důležitým doplňkem je karabinka s obratlíkem. Velice podceňovaná drobnost, která ale bohužel může také způsobit ztrátu ryby i s vaším oblíbeným wobblerem nebo jinou nástrahou. Používám větší typy s velkým obloučkem a nosností, klidně i kolem 40, nebo dokonce až 80 kilogramů. Ideální jsou vysokopevnostní obratlíky s kvalitní karabinou, která nám diky většímu obloučku umožní volnější pohyb nástrahy a tudíž hlavně u wobblerů i preciznější chod. Uzlík uvázaný přímo na wobbleru zabraňuje dokonalejšímu pohybu nástrahy a nástraha pak nepracuje podle vašich představ.

Vlasec, nebo šňůrka?

Mnoho rybářů se mě u vody ptá, mají-li použít vlasec, nebo pletenou šňůru. Abych řekl pravdu, nevím, jestli dokážu na sto procent doporučit to, nebo ono. Můžu vám ale předložit odpozorované klady a zápory. Pletenka má, jak víme, daleko menší či lépe řečeno nulovou průtažnost, tudíž máme přímý kontakt s nástrahou a posléze i s rybou. Vlasec zase daleko více pruží a funguje tudíž jako jakýsi amortizér, ovšem při větším průměru sním docílíte kratších hodů než se slabší pletenkou.

Díky pletence přijdete o méně nástrah,neboť má samozřejmě při stejných průměrech daleko větší pevnost a při vyprošťování se stává, že dříve povolí trojháček na nástraze než sama pletenka. Problém nastává, když nástraha uvízne za kmen při vláčení z lodi, a ještě hůře z boatu. Nastává pak taková situace, že loď i boat se skoro až převrací a nástraha nejde utrhnout.

Zásadou je hlavně netrhat šňůru holou rukou, ale použít například větev, klacek nebo pádlo, na které se pletenka omotá a pak utrhne. Zamezí se tak možným zraněním,jako jsou v nejhorším případě uříznuté prsty. Dalším problémem je zamotání pletenky a následně vyniklý uzel, který se po dotažení těžko rozmotává. Stává se pak, že můžeme dvacet metrů s přehledem vyhodit. Osobně tedy dávám přednost vláčení s vlascem, a to hlavně u vláčení s prutem o gramáži do 80 gramů. Používám vlasce průměrů 0,28—0,35 milimetru podle potřeby dalekých hodů, velikosti tušených ryb i možnosti vázek. Pletenku naopak nasazuji při lovu s prutem 150 gramů a hodně těžkými nástrahami.

Zdolání

Tolik k vybavení a nyní několik drobných tipů, které vám mohou pomoct při zdolávání sumců. Jistě jste už mnohokrát zaslechli vyprávění kolegů o nezastavitelnosti sumce nebo o několikahodinovém marném souboji s „Králem Labe“. Je to dáno abnormální velikostí ryby, nepřipraveností na lov, ale také technikou zdolávání sumců, a to hlavně v proudných partiích řek.

Pokud při záběru a následném záseku rybě okamžitě povolíte a necháte ji využít její síly, pak vám například v proudu v žádném případě nedá šanci poznat svou velikost. A tak potom vznikají báje a povídky o třímetrové rybě.

Troufám si tvrdit, že s výše uvedeným vybavením můžete zdolat i toho bájného dvoumetrového sumce na přívlač, pokud ovšem využijeme kvalit a možností vybavení přímo úměrně k váze a síle ryby. Povídky o tom, že ryba okamžitě po záseku zalehla a nešla zvednout ode dna, jsou nepravdivé a smyšlené. Sumec zalehne, pouze pokud mu to dovolíme, a pokud zalehne, měli byste ho bez větších problémů opět zvednout a donutit k dalším výpadům.Samotné zdolávání tedy probíhá tak, že se snažíme sumce co nejrychleji přitáhnout z proudu například do tůně pod nohama, a pak si s ním můžeme hrát třeba půl hodiny, než ho unavíme.

Vše se samozřejmě odvíjí od velikosti ryby. Nesmíte to se sílou přehnat abyste si nepoškodili vybavení. Vše je potřeba brát s rozumem a citem, ale určitá hrubá síla je zde v každém případě potřeba. Pro příklad uvedu, že zdolání sumce velkého kolem 120 centimetrů trvá asi 15 až 30 minut a sumce velkého kolem 150 centimetrů 30 až 45 minut.

Uvedené časy jsou zprůměrované,neboť záleží na okolnostech zdolávání.Sumec svými výpady mlátí ocasem do vlasce takzvanými kopanci a hlavně před koncem zdolání je velice důležité, mít seřízenou brzdu. V konečné fázi zdolávání se také dělá nejvíce chyb a mnoho rybářů kvůli nim přichází o úlovek.

Velice důležitá je fáze vylovení, kdy při přitažení ryby je nejdříve potřebný jakýsi dotyk na tělo sumce, po kterém ryba provede jeden z posledních výpadů. To je třeba opakovat ještě jednou, než nezůstane bezvládně ležet. Poté může přijít na řadu samotné vylovení. Pokud byste se ryby před vylovením nedotkli a uchopili ji okamžitě za spodní čelist, mohlo by se stát, že se lekne, z posledních sil zabere a vy i s trojháčkem v ruce poputujete za ní do vody.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že trojháček vražený v ruce až do kosti s rybou na druhé straně není nic příjemného.Nejčastěji k těmto příhodám dochází,když podceníte vytažení,hlavně u sumců menších velikostí,kteří jsou nejvíc „živí". Teď už zbývá jen pevně uchopit sumce v rukavicích nebo i bez za spodní čelist a jakýmsi zapáčením rybu bez větších problémů vytáhnout do lodi, na břeh nebo podložku. Stačí už jen vypnout čelovku,aby jste neoslnili fotografa při zdokumentování, pustit rybu a přát si další neméně pěkný úlovek.

Radim Křepelka (Nachytáno.cz, 30.12.2009)